Krátký příběh

 

Mám známou u které jsem si téměř jista, že její nejbližší někdo uhranul. A jak si můžu být jistá? S touto ženou, budeme ji říkat Andrea, jsem v kontaktu už několik let.

 

Scházíme se, píšeme si a povídáme si o běžných záležitostech všedního života. Jednou se mi však Andrea zmínila, že se jí už několikrát stalo něco nevysvětlitelného, něco, co absolutně popírá zdravý rozum a přitom je to jasné.

 

Andrejka žila poklidný život, byla zdravá, spokojená, měla práci i rodinu, v podstatě vše, co člověk potřebuje ke svému životu, dokonce měla i lásku svého života (tehdy si tím ještě byla jista). Stalo se, to co, se mělo stát a z lásky dvou mladých lidí vzrostl nový život. Pamatuji si na tu chvíli, kdy mne Andrejka nadšeně říkala, že bude maminkou. To nadšení v hlase, jakým mne tuto radostnou zprávu ohlásila jsem už pak u ní nikdy více neviděla.

Andejčino těhotenství nebylo zrovna ukázkové, ale statečně se dokázala poprat a dojít až do zdárného konce, tedy k porodu. A tím se začlo všechno hroutit jak domeček z karet. Andrejka měla vážné komplikace, dokonce jednu chvíli bojovali lékaři jak o její život, tak i o život ještě toho nenarozeného miminka. 

Když mne to pak zpětně vyprávěla, poznala jsem já i ona, že tak jak vše mělo proběhnout hladce, tak neproběhlo jen díky jedné osobě - říkejme ji Stín. 

Stín stál nedaleko místa, kde Andrejka měla rodit a dokud se pohyboval kolem tohoto místa, jaké bylo překvapení, když Stín najednou odešel a Andrejce se ulevilo a porod proběhl pak na výbornou, i když jí samotné to dalo hodně zabrat. Byla hodně vyčerpána a to nejen fyzicky, ale i psychicky.