Runové písmo
Runy jsou považovány za dílo Boží a Ódin za jejich prapůvodního nositele. A kdo že je vlastně Ódin?
Je to hlavní Bůh severského panteonu. Otec veškerenstva, patron básníků, bojovníků a státníků, bůh smrti, války a magie. Je také bohem extáze, extatického básnění a šamanských kouzel. Dokáže měnit podobu, ovládat mysl nepřátel, věštit a čarovat.
Zůstal pověšen na stromu světa Yggdrassilu devět nocí a devět dní. Na konci svého šamanského zasvěcení obdržel - mimo jiné - také tajemství kouzelného runového písma. Stojí za zmínku, že runy nestvořil on sám, ale získal je díky svému sebeobětování, v bolesti těla a v úzkosti duše, jako součást nejvyšší moudrosti Universa.
Pojďme teď tedy k runovému písmu. Runové písmo je písmo všech písem. Je třeba si uvědomit, že to, ale nejsou jen písmena nebo slovní značky, ale především živoucí tajemné a magické prasymboly, které lze vykládat jak v vlastnímu dobru, tak i k požehnání celého lidstva.
Kdo vědomě svým tělem pózuje a prociťuje runy, tomu se zjevují veliká tajemství éterických světů a sil.
Jak jsem již už výše uvedla, tak stáří runového písma se odhaduje přibližně na 2000 let staré a každá runa zastupuje jedno písmeno a zároveň představuje součást uzavřeného kruhu kompletní abecedy.
Runové abecedy jsou známy jako futharky nebo futhorky. Názvy hsou podobné jako názby ostatních abeced, jež jsou vytovřeny z několika prvních písmen, například latinská abeceda A, B, C. D = abeceda, nebo řecká alfabeta u ALFA a BETA.
Futhark je nazván podle znění prvních symbolů, tedy F, U, Th, A, R a K. V pozdějších dobách se začátek řadil poněkud odlišně, a to jako F, U, Th, O, R a K.
Co se týče runové abecedy, tak ji můžeme rozlišovat na tři základní proudy.
První, nejstastarší proud se nazývá germánský futhark prostý a má 24 typů respektive se skládá z 24 znaků.
Asi okolo roku 800 našeho letopočtu se objevují další dvě varianty a to v anglosaské Anglii a vikingské Skandinávii. Anglosaské písmo zvýšilo počet znaků na 33, kdežto vikingské jej naopak zredukovalo na pouhých 16 znaků, tedy o polovinu. Tento systém se vyskytoval v různých obměnách: dánský, obyčejný nordický, švédsko-norský, zkrácený apod.
Nejranější runové nápisy, které přežily až do dnešní doby jsou datovány přibližně do roku 200 našeho letopočtu a tato abeceda se skládá z 24 písmen a to z 18 souhlásek 6 samohlásek, viz. obrázek níže.
